S Kateřinou Brožovou se setkáváme na pódiu 7 pádů Honzy Dědka. Těšila jste se do televizního pořadu, kde vás budou zpovídat?
Těšila jsem se a těším se moc. Honzu mám moc ráda, tento pořad dělá skvěle. Vždycky se tady sejde parta lidí, co jsem zahlédla v televizi, a je tady veselo a milo.
Vy máte tu vzácnou zkušenost i z té druhé strany jako moderátorka. Počítala jste někdy, kolik hostů vám prošlo pořadem Exkluziv?
Nepočítala, ale dělala jsem to asi pět let. Byl to trošičku jiný formát, protože tam neseděli diváci. Ale myslím, že ten formát byl fajn, protože zaplňoval místo v prostoru těch dalších talkshow svou jinakostí. Já se snažila, aby se tam lidé cítili opravdu dobře a naprosto jsem se snažila vyloučit bulvár.
Byla jste pak schopná se na sebe doma dívat, když to běželo v televizi? Nebo třeba z osobních důvodů či sebekritiky ne? Říkala jste si někdy, že jste něco mohla udělat jinak?
Tak obecně platí, že se nerada „kochám“ tím, že se na sebe zpětně dívám. Ať už když někde hraji, nebo něco moderuji. Spíš vždycky slyším ty reakce od někoho, kdo to viděl. Když zmíní, že to bylo fajn, mám pak třeba větší odvahu se kouknout. Nebo řekněme zkontrolovat věci, které jsou profesně dobře nebo špatně. Ale nedělám to s nějakou zálibou, to určitě ne.
K vaší profesi patří také dost dobře vypadat. Máte dny, kdy si stoupnete před zrcadlo a řeknete si, že se líbíte sama sobě?
To je dobrá otázka – tak na takové momenty si moc nevzpomínám (smích). Jsem k sobě hodně kritická. Vždy když přijdu mezi lidi do města a do společnosti, snažím se nějak vypadat a zušlechtím se. Ale jinak se cítím svobodně prostě hlavně v teplákách a v tričku nebo nějaký volných kalhotách a nenalíčená s culíkem. Takové to sebezpytování a hodnocení je zvláštní. Nemám na to moc čas, protože jsem pořád v letu. A říci si, že mi to dneska jako fakt sluší? Nevím. Někdy se to samozřejmě stane. Jsem žena, která o sebe nějak dbá. Ale myslím, že všechno se má dělat s mírou a příliš tomu nepodléhat a nepřehánět.
Nyní jsou v kurzu devadesátky, a to nejen na televizní obrazovce, ale i v módě. Vaše devadesátky, to byl mimo jiné i seriál Život na zámku.
To jsem byla mladinká. Bylo to krásné období rozkvětu v Česku, všechno se mohlo a všechno se točilo. O všem se mluvilo. Hodně se kradlo! (smích) Hodně se zneužívalo situací. Byla to asi divoká léta, ale pro mě to bylo hlavně období, kdy jsem po škole hrála v Divadle na Vinohradech a začala jsem hrát i v muzikálech. Dělala jsem spoustu věcí, hodně jsem točila a moc ráda na to vzpomínám. Myslím, že se tehdy vytvořilo hodně pěkných věcí. Ale už je to hrozně dávno.
Nebyla jsem připoutaná, vzpomíná na osudovou autonehodu Kateřina Brožová |
Vydala jste taky tenkrát i své první hudební album, které jste šla promovat do pořadu Eso. Bylo tenkrát vaše sebevědomí na vrcholu?
To je hezké, jak jste připravený, to mě moc těší. Sebevědomí na vrcholu? To se myslím takhle úplně nedá říct. Člověk se snaží jít životem a dělat nějak věci, které pro něj mají smysl. Někdy zjistíte, že smysl úplně nemají, ale prostě se s nimi potkáte. V té době jsem byla strašně lačná práce a chtěla jsem dokázat věci, které jsem si předsevzala. Pocházím z umělecké rodiny, takže ten směr mi byl nějak dán. Můj tatínek byl houslový virtuóz, maminka primabalerína Národního Divadla.
Byla jsem nasáklá uměleckým prostředím a snažila jsem se to zúročovat v té profesi, kterou jsem si vybrala, abych nedělala doma ostudu. (smích) Bylo to fajn a dařilo se. Jen si vzpomínám, že těsně po revoluci byl takový útlum a lidé se věnovali tomu novému období poté, co padly zdi a přišla svoboda. Ale vzpomínám na to hrozně ráda.
Přátelíte se v dnešní době se sociálními sítěmi a využíváte je k sebepropagaci? Nebo se bojíte internetové anonymity?
To je trošku hlubší otázka, o které bych povídala déle. Ale krátce, internet je úžasná věc, dozvíte se spoustu věcí. Sociální sítě přišly později. Mám pocit, že mnoha lidem daly možnost se zviditelňovat, někdy až skoro nezdravě. Je tam spousta možností se propojit, to je úžasné. Ale myslím si, že se to trošku dostalo do situace, kdy žijeme svůj život ve virtuálním světě a přes obrazovku, respektive přes kameru telefonu.
Trávíme čas tím, že pořád něco upravujeme a posíláme. A přejeme svým blízkým k narozeninám a svátku přes sociální síť takhle za roh, místo toho, abychom šli a dali mu pusu, objali ho. Prostě mizí city a všechno se odehrává přes přístroj. A to asi není dobře. Ale samozřejmě některé lidi to dobře živí. Já si neumím představit tím trávit víc času, než trávím. Snažím se svým fanouškům dělat radost občas fotkou nebo videem, ale představit si, že na tom trávím několik hodin denně? To si neumím představit.
Všichni partneři velmi litovali toho, když jsem je opustila, říká Brožová |
Myslíte si, že po padesátce přijde ten váš osudový muž?
Já nevím. (smích) Myslím, že osudový muž může přijít do života ženy kdykoli. Takže třeba ano.
Děláte pro to něco? Jdete naproti štěstí?
Ne, nedělám pro to nic. Nechávám to osudu. A musím říct, že žiji velmi spokojený život. Mám kolem sebe lidi, které mám ráda, mám kolem sebe přátele a cítím se velmi svobodně a uvolněně. Řekla bych, že to je na mně i znát.
26. února 2022 |
